Žeňte impotenty, akademiky a kulturisty

Dlouhodobě efektivní řízení firem ohrožují čtyři zabijáci: strategická impotence, strategická mezera, manažerský akademismus a planá firemní kulturistika.

Jedno z pravidel úspěšných lidí říká: Začínejte s myšlenkou na konec – mějte jasno v tom, čeho chcete dosáhnout. To platí i pro firmy. Je s podivem, kolik firem má svou základní ambici – vizi – zformulovanou vágně a málo motivujícím způsobem. Bez jasné a lákavé představy o budoucnosti je ale firma vláčena svou minulostí.

autor: Luděk Pfeifer , zdroj: Lidové noviny, datum: 13.6.2011

Setkávám se s názorem manažerů, že vize je vznosnou ideou málo použitelnou v každodenním řízení. Takový postoj svědčí o nepoužitelnosti managementu, nikoliv vize. Řídit firmu bez vize znamená demonstrovat neschopnost zformulovat zcela základní manažerský nástroj, vystavovat strategickou impotenci.

Mít vizi nestačí. Je nutné překlenout strategickou mezeru. To od manažerů vyžaduje chytrost, odvahu a důslednost. Chytrost v poznání „strategických karet“ – reálných předpokladů posunu k vizi. Důslednost v hodnocení útvarů a lidí podle toho, jak dobře se strategickými kartami hrají. Tedy důslednost v použití měřítek, která do středně a krátkodobého hodnocení výkonu promítnou právě strategické karty. Do třetice pak odvahu vytrvat – neměnit strategii jako ponožky a neřídit tanker jako motorový člun. Necukat kormidlem bez vlivu na setrvačný směr plavby.

Třetím zabijákem dlouhodobé efektivity firem je manažerský akademismus. Snaha po dokonalosti a příkladném uplatnění všech pouček, pravidel, manažerských technik, novinek a inspirací. Znáte„ topíky“, kteří se inspirují tu Toyotou, tu Microsoftem, tuhle Jackem Welchem a tuhle Michaelem Porterem?

Důsledky bývají tristní: složitost a nesourodost řídicích nástrojů. Je fajn znát poslední manažerské teorie a špičkové příklady ze světové praxe. Důležitější je ale pamatovat si, že fungují jen jednoduché věci.

Miluji fenomén firemní kultury a v naší firmě na něj léta sázím. Jsem ale alergický na planou firemní kulturistiku. Tedy snahu dělat z práce s firemní kulturou složitou vědu, sklon činit z firemní kultury chlácholivý kontrapunkt byznysové bezohlednosti nebo ochotu firemní kulturu mrzačit na prázdné vybubnovávání frází o zákaznické orientaci, leadershipu a inovativnosti.

Věřím jednoduché podstatě firemní kultury – čtyřem pravidlům práce s firemními hodnotami. První zní: Firemní hodnoty jsou ikony lákavé pro zaměstnance, akcionáře i zákazníky firmy. Druhé: Firemní hodnoty jsou měřítka – slouží při náboru, výběru, hodnocení, odměňování a pohybu zaměstnanců. Třetí: Firemní hodnoty jsou pojítky – firma je sdílí se svými zákazníky, obchodními partnery a dodavateli. Čtvrté: Firemní hodnoty jsou personifikované – denně demonstrované v chování lidí, kteří mají ve firmě reálnou moc, v chování vlastníků a top manažerů. Za vrchol plané firemní kulturistiky považuji po zdech visící desatera, kterým je chování vrcholových manažerů drsným výsměchem.